1)  Jeremy Bentham (1748-1832), vlivný anglický filozof a právník. Jeho Kniha omylů (Book of Fallacies) pravděpodobně inspirovala název tohoto Bastiatova díla.

 

 

2) Ideology se původně nazývali následovníci Étienne Bonnota de Condillac (1715 - 1780), kteří se zabývali hlavně psychologií a rovněž psali o politice a ekonomii. Napoleon použil slovo "ideolog" jako pejorativní označení pro nepraktické a vizionářské myslitele a Bastiat ho zde používá ve stejném smyslu. Později toto slovo dostalo poněkud jiný význam hlavně pod vlivem Marxe.

 

 

3) Auguste, Vikomt de Romanet, autor Rapport fait au Comité central pour la défense du travail national (1843) novinář a protekcionista.

 

 

4) Moniteur Industriel:  Noviny vydávané Výborem na obranu domácího průmyslu, protekcionistické organizace založené P. A. H. Mimerelem de Roubaix.

 

 

5) Pierre Laurent Barthélemy, hrabě de Saint-Cricq, člen poslanecké sněmovny, ministr průmyslu a obchodu 1828 - 1829.

 

 

6) Thomas Robert Bugeaud de la Piconnerie (1784 – 1849), maršál Francie a guvernér v Alžírsku, byl rovněž členem poslanecké sněmovny, statkářem, zajímal se o zemědělství a podporoval protekcionistická opatření v tomto odvětví.

 

 

7)  Antoine Maurice Appolinaire, hrabě d´Argout (1782 – 1858), finanční odborník, guvernér Banque de France, ministr průmyslu a obchodu 1831 – 1832

 

 

8) Charles Dupin (1784-1873) francouzský inženýr, matematik a ekonom, profesor Konzervatoře uměleckých řemesel, člen horní sněmovny a ministr Námořnictva. Mladší bratr Andrého Dupina.

 

 

9) Centiar je 1/10 000 hektaru, tedy jeden čtvereční metr. Komuna byla nejmenší administrativní jednotkou ve Francii, v průměru s menší rozlohou než deset čtverečních mil. Chyby se mohl dopustit pan Argout, Bastiat nebo vydavatel, ale centiar zde by měl být správně ar (1/100 hektaru); což by s 35 000 komunami ve Francii dávalo 0,45 hektaru cukrové řepy na komunu.

 

10) Za předpokladu, že by 48 000 až 50 000 hektarů stačilo uspokojit současnou spotřebu, pak by trojnásobná spotřeba vyžadovala 150 000 hektarů, a ztrojnásobení spotřeby pan d´Argout připouští. Navíc, pokud by se pole s cukrovkou měnila každých šest let (jak bylo obvyklé) , pak by pěstování cukrové řepy úspěšně zabralo 900 000 hektarů, čili 1/38 veškeré orné půdy.

 

11) Christophe Joseph Alexandre Mathieu de Dombasle (1777 - 1843) statkář a agronom, známý zlepšovatel zemědělských strojů a také autor několika prací o zdanění v nichž podporoval svoje protekcionistické myšlenky.

 

 

12) Guienne je provincie v jihozápadní části Francie

 

 

13) Quimper je město v Bretani s 20 000 obyvateli, s pozoruhodnými historickými a architektonickými pamětihodnostmi. Pravděpodobně pro svou vzdálenost od Paříže se ovšem stalo ve Francii terčem vtipkování obdobně jako u nás fiktivní Kocourkov.

 

 

14) 1 frank = 100 centimů

 

 

15) Johann Gutenberg (1398? - 1468) kterému je připisován vynález knihtisku, nebyl písařem a pravděpodobně ani příliš nezbohatl v tiskařském průmyslu. Bastiatovy znalosti ohledně historie knihtisku pocházely z větší části z rozličných padělaných dokumentů o Gutenbergovi, které byly v devatenáctém století obecně rozšířené a přijímané jako pravdivé.

 

 

16) Claude Henri de Rouvroy, hrabě de Saint-Simon (1760-1825), přední představitel francouzského socialismu; přídomek „utopický“, je s jeho pojetím socialismu spojován zejména pod vlivem Engelsova spisu Vývoj socialismu od utopie k vědě. V Bastiatově době mnozí ovšem pokládali možnost realizace těchto představ za zcela neutopickou a reálnou.

 

 

17) Je pravdou, že práce není odměňována uniformě. Odměna se liší podle toho zda je více či méně vyčerpávající, nebezpečná, jaké vyžaduje schopnosti etc. Díky konkurenci je toto vše v odměně zahrnuto a je to tato variabilní odměna o níž mluvím (poznámka Bastiata)

 

 

18) Pozorný čtenář si již jistě všiml, že v této části zakládá Bastiat svoji argumentaci na pracovní teorii hodnoty, která byla v jeho době široce přijímaná, přestože už tehdy mnoho ekonomů (včetně Bastiata samotného - jak je vidět i na konci této kapitoly) o její platnosti vyslovovalo své pochyby a nacházelo v ní nekonzistence (hlavně se jednalo o vysvětlení úroku, pozemkové renty atd.) V této konkrétní větě je ovšem zřetelně vidět ona logická chyba, kvůli které byla tehdy všeobecně zavrhována konkurenční představa o tom, že hodnota je spojená také s užitkem a nikoliv pouze a výhradně s prací a kvůli které se většina tehdejších ekonomů přikláněla k pracovní teorii i přes její logické chyby. To, že je hodnota dána mezním užitkem (a že uvažovat o užitku jako o absolutní užitečnosti je chybou) zformulovali a do ekonomické teorie prosadili Menger, Jevons, Walras a Marshall, čímž na konci 19. století v ekonomii vyvolali tzv. marginalistickou revoluci. Jejich pojetí hodnoty je dodnes v ekonomii široce přijímané a uznávané (je základem prakticky veškeré dnešní ekonomie) a na pracovní teorii hodnoty se hledí jako na omyl klasických ekonomů. Takto to vše vysvětluje Ludwig von Mises v Human Action (str.109 v českém vydání): " Podívejme se na stav ekonomického myšlení v době, než Carl Menger, William Stanley Jevons a Léon Walras rozpracovali moderní teorii hodnoty. Kdokoli chce vytvořit základní teorii hodnoty a cen, musí se nejprve vypořádat s užitkem. Skutečně není nic vhodnějšího než předpokládat, že věci se hodnotí podle jejich užitku. Pak nicméně nastává obtíž, která před starší ekonomy postavila nepřekonatelný problém. Pozorovali, že věci, jejichž užitek je větší, mají menší hodnotu než věci s menším užitkem. Železa si lidé cení méně než zlata. To se zdá být s teorií hodnoty a cen založenou na užitku a hodnotě užití v rozporu. Ekonomové tedy dospěli k názoru, že takovou teorii musejí opustit a pokusili se vysvětlit jevy hodnoty a tržní směny odlišnými teoriemi. Až později objevili, že onen zjevný paradox byl výsledkem chybného formulování daného problému. Hodnocení a volby, které dávají vzniknout směnným poměrům na trhu, se nevztahují na zlato a železo. Jednající člověk není v pozici, kdy by musel volit mezi veškerým zlatem a veškerým železem. Rozhoduje se v konkrétním čase za konkrétních podmínek mezi přesně omezeným množstvím zlata a přesně omezeným množstvím železa. Jeho rozhodnutí o volbě mezi 100 uncemi zlata a 100 tunami železa vůbec nezáleží na rozhodnutí, které by učinil, kdyby se dostal do vysoce nepravděpodobné situace volby mezi veškerým zlatem a veškerým železem. Jediné, na čem v jeho konkrétní volbě záleží, je, zda za současných podmínek považuje přímé či nepřímé uspokojení ze 100 uncí zlata za větší či menší než přímé či nepřímé uspokojení, které by mohl získat ze 100 tun železa. Nevyjadřuje akademický či filozofický soud týkající se „absolutní“ hodnoty zlata a železa; neurčuje, zda je zlato či železo důležitější pro lidstvo; nespekuluje jako autor knih o filozofii historie či o etických principech. Pouze volí mezi dvěma uspokojeními, která nemůže mít současně."

 

19) Charles François Marie Fourier (1772-1837), vlivný socialista, který ve svém časopise Le Phalanstere v r. 1832 navrhl, aby základními výrobně-administrativními jednotkami plánované socialistické společnosti byly tzv. „falangy“, z nichž každá měla představovat seskupení 1 600 jedinců, bydlících a pracujících pohromadě v jedné budově - falanstéře. Organizace života ve falanstéře je věrnou kopií kasárenské reglementace, jež byla v éře Napoleona I. zaváděna do všech státních a veřejných institucí ve Francii.

 

20) Blaise Pascal (1623-1662) velký francouzský asketa, náboženský filozof, geometr a spisovatel; jeho nejznámější dílo je Pensées, sbírka fragmentů jeho nedokončené práce na obranu Křesťanství.

 

 

21) Anzijská společnost byla významným průmyslovým podnikem, jehož aktivity byly založeny na těžbě uhlí v severovýchodní Francii; v době kdy psal Bastiat svá Sofismata existovala již skoro 100 let.

 

 

22) Citát z la Fontaineovi bajky La Belette éntrée dans un grenier.

 

 

23) L. M. C. H. Gaulthier de Rumilly (1792-1884) poslanec a autorita přes tarify, obchod a železnice.

 

 

24) G. T. Lestiboudois (1797-1876), lékař a poslanec, odpůrce svobodného obchodu.

 

 

25) Typicky francouzský Bastiatův espirit se zde projevuje narážkou na známe anglické mlhy, jeho ironie navíc odráží skutečnost, že ve 40. letech XIX století byly vztahy mezi Anglií a Francií mnohdy značně napjaté.

 

 

26) Gironde - department na jihovýchodě Francie proslavený svými vinicemi jako Médoc, Sauternes a Graves

 

 

27) Tato jména jsou odvozena z latinských slov znamenajících "bláznovská" a "dětinská"

 

 

28) Alexandre Moreau de Jonnés (1778-1870), Francouzský ekonom a statistik, mezi lety 34-52 vedl oddělení statistiky ministerstva obchodu.

 

 

29) Auguste, vikomt de Saint Chamans (1777-1861), poslanec a státní rada v období Restaurace, protekcionista a zastánce vyrovnané obchodní bilance.

 

 

30) Bastiat se v originálu zmiňuje o konkrétních cenných papírech, které se v jeho době těšili důvěře veřejnosti: Comptori Ganneron, banka do níž bylo na vrcholu spekulační vlny investováno téměř čtyři sta milionů franků; akcie společnosti obchodující z kožešinami založená Sirem Alexandrem MacKenziem a později sloučená s původní Společností Hudsonova zálivu; a akcie Francouzské severní dráhy.

 

31) V originále arpent - stará francouzská jednotka plochy lišící se od oblasti k oblasti, přibližně rovna jednomu akru

 

 

32) Jean-Baptiste Say (1767-1832) Francouzský ekonom a obhájce volného obchodu, autor slavného zákona trhů. Jeho myšlenky měly na Bastiata velký vliv.

 

 

33) F. L. A. Ferrier (1777-1861) Francouzský celní úředník a autor knih o tarifu a financí. Zde úryvek z jeho díla De l'administrator commerciale opposé a l'economie politique

 

 

34) Jean-Baptiste Colbert (1619-1683) Francouzský státník a hlavní finanční poradce Ludvíka XIV. Merkantilismus nebyl v jeho době nikterak novým učením. Colbert ho pouze začal  využívat jako promyšlený systém státní podpory vybraným průmyslovým odvětvím, zatímco v dřívějších fázích bylo cílem merkantilismu prosté omezování dovozu - který byl považován za nežádoucí jako takový.

 

35) Ve francouzštině la méture, poměrně vzácné slovo z nářečí obyvatel Pyrenejí. Je to chléb pečený ze směsi několika druhů obilí, obvykle žita a pšenice. Biskaj a Navarra jsou Španělské provincie.

 

 

36) Cortes - španělský parlament

 

 

37) Modifikovaná verze zosobnění Rýna ve Čtvrté epištole francouzského básníka Nicolase Boileau-Despréauxe (1636-1711)

 

 

38) Alexandre Étienne Simiont, autor Gare du chemin de ferde Paris - Bordeaux (Bordeaux, Durand 1846) a poslanec za Girondisty v zákonodárném shromáždění.

 

 

39) Louis Adolphe Thiers (1797-1877), francouzský státník a významný historik. Během své dlouhé politické kariéry byl poslancem a ministerským předsedou, posléze byl v r. 1871 zvolen prezidentem Třetí republiky. V Bastiatově době byl oponentem volného obchodu a zastával agresivní protianglickou politiku.

 

40) Henry John Temple, Vikomt Palmerston (1784 - 1865), Britský politik, v době napsání Ekonomických sofismů byl ministrem zahraničí a byl znám svým nepřátelstvím k Francii.

 

 

41) Nezmiňuji se zde explicitně o části odměny která náleží podnikateli, kapitalistovi, etc. z několika důvodů: zaprvé, pokud se na tuto záležitost někdo podívá pozorně tak zjistí, že vždy zahrnuje odměnu za peníze zaplacené předem, nebo platbu za práci odvedenou v minulosti; zadruhé, protože pod všeobecným pojmem práce nemyslím pouze mzdu dělníka, ale legitimní odměnu pro všechny faktory podílející se na produkci; a za třetí, protože výroba průmyslového zboží i surovin je vždy zatížena platbami úroků a jinými náklady než na manuální práci, takže námitka, sama o sobě absurdní, by se vztahovala na nejkomplikovanější přádelenskou výrobu stejně, a možná více, jako na tu nejprimitivnější formu zemědělství. (pozn. Bastiata)

 

42) Paul-Louis Courier de Méré (1772-1825) Francouzský armádní důstojník, učenec a publicista. Citace pochází z jeho politické satiry Pamphlet des pamphlets.

 

 

43) Nicolas de Malebranche (1638 - 1715) teolog a filozof, autor La Recherche de la vérité.

 

 

44) Mohamed Ali, také známý jako Mehmed Ali (1769 - 1849) vicekrál Egypta, který se snažil zavádět reformy po Evropském vzoru.

 

 

45) Měsíční hory v centrální části Afriky byly tradičně označovány za místo, kde pramení Nil. Nicméně sedimenty které přináší do Egypta pocházejí převážně z Etiopie a splavuje je Modrý Nil.

 

 

46) Louis Dominique Cartouche (1693 - 1721), slavný pařížský psanec a lupič.

 

 

47) J. P. G. M. A. Seraphin, hrabě de Villéle (1773 - 1854), Francouzský státník a extrémní konzervativec, v Bastiatově době byl členem horní komory parlamentu (peerem.)

 

 

48) Pierre Simon, Markýz de Laplace (1749-1827) Francouzský astronom a matematik.

 

 

49) V Moliérově hře Měšťan šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme) pan Jourdan - měšťan, který se učí šlechtickým způsobům nikdy nezjistil, že obyčejnou řeč lze vznešeně nazývat "prózou."

 

 

50) Adam Smith (1723-1790) Skotský morální filozof a ekonom. Je považován za zakladatele ekonomické vědy.

 

 

51) L. J. Thénard (1777-1857) francouzský chemik

 

 

52) A. M. Legendre (1752-1834) francouzský geometr

 

 

53) Étienne Bezout (1730-1783) francouzský matematik

 

 

54) Latinsky: „Pouhá slova a zvuky a nic víc.“

 

 

55) Komplexní a efektivní spřádací stroj byl vyvíjen po dlouhou dobu a jeden z početných přispěvatelů k jeho vývoji byl J. M. Jacquard (1752-1834) podnikatel a vynálezce z Lyonu.