1) Dobroděj Sedláček: Abychom zdůraznili ono selství neboli zdravý selský rozum, jejž podle naší interpretace reprezentuje tato postava, která u Bastiata vystupuje pod jménem Jacques le Bonhomme, překládáme toto jméno do češtiny jako “Dobroděj Sedláček”.

 

2) Moniteur Industriel:  Noviny vydávané Výborem na obranu domácího průmyslu, protekcionistické organizace založené P. A. H. Mimerelem de Roubaix.

 

 

3) Auguste, vikomt de Saint Chamans (1777-1861), poslanec a státní rada v období Restaurace, protekcionista a zastánce vyrovnané obchodní bilance. Jeho proslulý výrok o tom, že požár Paříže by mohl být příčinou růstu blahobytu, pochází z jeho spisu Nouvel essai sur la richesse des nations z r. 1824. Tento spis byl později (1852) zařazen do jeho práce Traité d.économie politique

 

4) Ve II. dějství Beaumarchaisova Lazebníka Sevillského don Basilio, profesí hudebník, říká: „Mám zde několik variací na známá přísloví.“

 

 

5) Louis Adolphe Thiers (1797-1877), francouzský státník a významný historik. Během své dlouhé politické kariéry byl poslancem a ministerským předsedou, posléze byl v r. 1871 zvolen prezidentem Třetí republiky. V Bastiatově době byl oponentem volného obchodu a zastával agresivní protianglickou politiku.

 

6) Alphonse Marie de Lamartine (1790-1869), slavný francouzský básník období romantismu a později významný politik. Za poslance byl zvolen již v r. 1834, avšak největší proslulost získal během revoluce v r. 1848, kdy se stal předsedou prozatímní vlády a podstatně přispěl k založení II. republiky. Svou rétorickou výmluvností dovedl uchlácholit pařížské radikální masy, jejichž živelné hnutí ohrožovalo samotné republikánské zřízení. Brzy však ztratil veškerý vliv, protože byl spíše romantickým idealistou než praktickým politikem; v r. 1851 odešel z veřejného života a stáhl se do ústraní.

 

7) Jedná se o Světovou výstavu (Great Exhibition), která se konala v r. 1851 v Hyde Parku a byla sponzorována Londýnskou společností umění (London Society of Arts), jež se věnovala rozvoji umění a průmyslu. Jakožto první z řady následujících světových výstav se stala proslulou zejména v souvislosti s místem svého konání, jímž by slavný Křišťálový palác (Crystal Palace).

 

8) Sídlo francouzského ministerstva financí.

 

 

 

9) André Marie Jean Jacques Dupin (1783-1865) advokát, poslanec, předseda poslanecké sněmovny a zákonodárného shromáždění, později generální prokurátor. Starší bratr Charlese Duphina.

 

 

10) Achille Fould (1800-1867), politik a finančník.

 

 

 

11) Jean Martial Bineau (1805-1855), inženýr a politik, ministr financí v r. 1852.

 

 

 

12) Původně volné prostranství na levém břehu Seiny v Paříži, určené pro konání vojenských přehlídek; nyní park mezi Eiffelovou věží a Vojenskou akademií.

 

 

13) V r. 1846 postihla severní a západní Evropu neúroda pšenice a brambor; to mělo za následek velké zvýšení cen potravin v r. 1847 (který bývá proto označován jako rok „drahého chleba“) a krizi v zemědělství, průmyslu i finančnictví.

 

14) „Hlad je špatným rádcem.“ Vergilius, Aeneis VI, 276

 

 

 

15) Claude Henri de Rouvroy, hrabě de Saint-Simon (1760-1825), přední představitel francouzského socialismu; přídomek „utopický“, je s jeho pojetím socialismu spojován zejména pod vlivem Engelsova spisu Vývoj socialismu od utopie k vědě. V Bastiatově době mnozí ovšem pokládali možnost realizace těchto představ za zcela neutopickou a reálnou.

 

16) Charles François Marie Fourier (1772-1837), vlivný socialista, který ve svém časopise Le Phalanstere v r. 1832 navrhl, aby základními výrobně-administrativními jednotkami plánované socialistické společnosti byly tzv. „falangy“, z nichž každá měla představovat seskupení 1 600 jedinců, bydlících a pracujících pohromadě v jedné budově - falanstéře. Organizace života ve falanstéře je věrnou kopií kasárenské reglementace, jež byla v éře Napoleona I. zaváděna do všech státních a veřejných institucí ve Francii.

 

17) Étienne Cabet (1788-1856), vůdčí osobnost jedné ze socialistických skupin. Cesta do Ikárie (Voyage en Icarie) je jeho slavný utopický spis.

 

 

18) Jacques Bénigne Bossuet (1627-1704), biskup v Meaux (zvaný L´aigle de Meaux  - Orel z Meaux) byl vynikajícím řečníkem své doby; jeho pohřební řeči nad příslušníky královské rodiny jsou brilantními ukázkami francouzského klasického stylu. Jakožto vychovatel následníka trůnu (syna Ludvíka XIV. který ovšem zemřel dřív než jeho otec) sepsal Bossuet svoji Histoire universelle, klasické dílo, jež sloužilo celým generacím francouzských školáků jako obligátní základ jejich dějepisného vzdělání. Byl také vášnivým a energickým odpůrcem protestantismu a vůdcem galikánského hnutí, jež prosazovalo nezávislost francouzské katolické církve na Římu.

 

19) Pod vlivem masových lidových demonstrací proti premiéru Guizotovi, které propukly 22. února 1848, se král Ludvík Filip odhodlal Guizota odvolat. Avšak ani tento králův počin nezachránil Červencovou monarchii, protože hned na druhý den došlo ke střelbě vojáků do demonstrantů, což mělo za následek ozbrojené revoluční vystoupení pařížského lidu, který si vynutil abdikaci Ludvíka Filipa a ustavení Druhé republiky.

 

20) Les nedaleko vesnice Bondy severně od Paříže, který byl notoricky známý jako útočiště lupičů a zlodějů. Neopatrný cestovatel zde často platil daň "za průjezd."

 

 

 

21) Nový republikánský režim nastolený Únorovou revolucí zřídil a financoval tzv. Národní dílny, aby tak vyřešil problém nezaměstnanosti; kvůli úhradě nákladů na mzdy těchto státem zaměstnávaných dělníků byla sazba nepřímého zdanění zvýšena o 45 centimů. Ukázalo se však, že naděje vkládané do Národních dílen byly naprosto iluzorní - reálným výsledkem byla fraškovitá situace, kdy dělníci pracovali velmi málo nebo spíše vůbec ne, a pobírali za to mzdu jako jakýsi druh peněžního daru. Když vláda dospěla k rozhodnutí zrušit Národní dílny a vyhledat pro nezaměstnané vhodná místa v armádě, při veřejných pracích (vysoušení bažin v oblasti Sologne) a u soukromých průmyslníků, pařížští dělníci v rozhořčení že vláda pošlapala „právo na práci“, vztyčili barikády (22. června 1848) a jejich ozbrojená revolta byla potlačena až po čtyřech dnech krvavých bojů. Marxistická historiografie prezentovala tuto revoltu jako první ryze proletářskou revoluci v dějinách lidstva, v níž proletariát poprvé bojoval za jasně uvědomělé zájmy své vlastní třídy, a nikoliv za zájmy buržoazie, jak tomu bylo v dřívějších revolucích. Vzhledem k výše popsanému (a marxisty cudně zamlčovanému) charakteru činnosti v Národních dílnách se nabízí závěr, že oním „třídním zájmem“ proletariátu nebylo ani tak „právo na práci“ jako spíše „právo na lenost“ (jak tomu ostatně nasvědčuje pozdější stejnojmenný programový spis Marxova zetě Paula Lafargua). Objektivní stanovisko k červnové revoltě lze najít např. v Citové výchově G. Flauberta, kterého nijak nelze podezírat z nedostatku soucitu vůči chudým a dělným lidem.

 

22) Vikomt François René de Chateaubriand (1768-1848), jeden ze zakladatelů romantismu ve francouzské literatuře, v politice roajalista legitimistického ražení, přívrženec Bourbonů. Po Napoleonově pádu vstoupil do služeb restaurované bourbonské monarchie jako velvyslanec v Anglii a Německu a jako ministr zahraničí. Jeho nejslavnější díla jsou Génius křesťanství, novely Atala a René a také Paměti ze záhrobí (Mémoires d.outre-tombe), které vycházely již po autorově smrti v letech 1848-1850 a byly veřejností a kritikou očekávány jako literární událost světového významu. Jak lze seznat z Bastiatem citované pasáže z tohoto díla, Chateaubriand formuloval v obecné rovině totéž teologicko-metafyzické zdůvodnění principu „neviditelné ruky“ , které Bastiat aplikoval na užší oblast ekonomie; stojí za zmínku, že Chateaubriandovo pojetí je v principiální shodě s Hegelovou koncepcí „lsti rozumu“, která je nejznámější podobou metafyziky „neviditelné ruky.“ Bastiat ovšem neakceptuje všechny ideje velkého konzervativního romantika - v Ekonomických harmoniích (kap. 24; EH, str. 537-8.) se kriticky vyjadřuje k jiné pasáži z téhož Chateaubriandova díla, v níž autor (velice brilantním stylem) rozvíjí Rousseauovu myšlenku, že rozvoj civilizace na základě rozumu vede nutně k úpadku mravnosti.

 

23) Viz. Požadavek výboru na ochranu domácího průmyslu ohledně vyučování politické ekonomie na který Bastiat reagoval článkem „Vyhlášení války politické ekonomii.“

 

 

24) Pierre Auguste Remi Mimerel de Roubaix (1786-1872) majitel textilek a politik, spoluzakladatel Výboru na ochranu domácího průmyslu. Bastiat ho ve svých článcích zmiňuje velmi často kvůli jeho protekcionistickým aktivitám. Později ho Napoleon III jmenoval senátorem a do Výboru továrníků.

 

25) Charles, comte de Montalembert (1810 – 1870) spisovatel, představitel liberálního katolicismu.

 

 

 

26) Pierre Carlier (1799-1858)  politik a policista. Velel Pařížské policii během revolucí 1830 i 1848. V roce 1849 byl jmenován policejním prefektem.

 

 

27) Charles Dupin (1784-1873) francouzský inženýr a ekonom, profesor Konzervatoře uměleckých řemesel, poslanec a senátor. Mladší bratr Andrého Dupina.

 

 

28) Bastiat již v této době věděl, že umírá na tuberkulózu.

 

 

 

29) V originále používá Bastiat slovo la spoliation

 

 

 

30) Pokud je privilegium státní ochrany –monopol – uděleno ve Francii pouze jednomu odvětví, například výrobě železa, jedná se o tak zřejmé legální loupení že nemůže mít dlouhého trvání. Z toho důvodu se všechna ochraňovaná odvětví chovají stejně a snaží se zamaskovat legální loupení tak, že vystupují jako by reprezentovala všechny pracující.

 

31) Francois de Salignac de La Monthe-Fénelon (1651-1715) arcibiskup v Cambrai, vychovatel vnuka Ludvíka XIV, autor knih Rozhovory s mrtvými a Telemaque.

 

 

32) Salente je legendární město kam Fénelon umístil svou utopickou vládu v knize Telemaque

 

 

 

33) Oliver de Seres (1539-1619) je nazýván otcem francouzského zemědělství, byl poradcem Jindřicha IV a autorem knihy o zemědělství Le Theatre D´Aagriculture Et Mesnage De Champs.

 

34) Charles-Louis de Secondat, Baron de la Brede et de Montesquieu (1689 – 1755) politický filozof známý především svou myšlenkou rozdělení státní moci na legislativu, exekutivu a moc soudní.

 

 

35) Oblast tehdy známá jako Paraguay zabírala mnohem větší území než zabírá dnes; byla kolonií jezuitů, kteří usadili indiány do osad a chránili je tak před brutalitou dobyvatelů.

 

 

36) Toto je odpověď Alcesta jeho příteli Philintovi, který pokrytecky chválí velmi špatný sonet (Molier, Le Misantrope, dějství I, scéna II)

 

 

37) Podle Rousseaua je existence společenského člověka částečná v tom smyslu, že je pouze součástí společnosti. Pokud si takto sám sebe uvědomuje – a uvažuje a cítí jako součást celku – stává se mravním.

 

38) Abbé Guillaume Raynal (1713 – 1786) historik a filozof známý svými pracemi o francouzské středověké literatuře

 

 

39) Gabriel Bonnot de Mably (1709 – 1785) historik a filozof, bratr známějšího Condillaca.

 

 

 

40) Étienne Bonnot de Condillac (1715 – 1780) jedna z důležitých postav francouzského osvícenství, autor Treatrise on Sensations kde propaguje teorii Johna Locka, že veškeré poznání pochází ze smyslové zkušenosti. Jeho ekonomické myšlenky jsou shrnuty v jeho knize Le Commerce et le gouverment.

 

41) Louis Antoine Léon de Saint-Just (1767-1794) Jedna z postav francouzské revoluce. Byl členem Výboru veřejného blaha. Jako následovník Robespierra byl gilotinován společně s ním.

 

 

42) Jean Nicolas Billaud-Varenne (1756-1819), člen Konventu během revoluce, nejprve podporoval Robespierra, později se stal jeho odpůrcem. Byl deportován za svůj podíl na období Vlády teroru.

 

43) Louis Michel Lepéletier de Saint-Fargeau (1760-1793) člen revolučního Konventu, byl zavražděn poté co hlasoval pro popravu Ludvíka XVI 

 

 

44) V původním francouzském textu se Bastiat na tomto místě pozastavuje a hovoří ke všem lidumilům a rádobyvládcům následovně: „Ach, vy ubohá stvoření! Přejete si vše reformovat! Proč ale nezačnete u sebe? tento úkol by byl pro vás dostatečný.“

 

45) Morelly byl obskurním filozofem 18 století a o jeho osobě není známo nic víc, než že pravděpodobně žil v malém městě v severozápadní Francii. Jeho nejznámější prací je Code de la Nature jež obsahuje některé radikální komunistické myšlenky které později ovlivnily další socialistické autory.

 

46) Noel Babeuf (1764-1797) zakladatel La République des égaux věnované doktríně naprosté sociální, majetkové a ekonomické rovnosti. V roce 1796 organizoval puč na svržení Direktoria, který byl prozrazen což Babeufa stálo život

 

47) Robert Owen (1771-1858) Britský reformátor a socialista, angažovaný v úsilí o zlepšení podmínek v továrnách.

 

 

 

48) Louis Jean Joseph Charles Blanc (1811 – 1882) francouzský politik, historik a socialista, jakožto člen prozatimní vlády od února 1848 prosadil založení sociálních dílen. Po jejich krachu uprchl do zahraničí, odkud se vrátil až v roce 1870.

 

49) Victor Considerant (1808-1893) socialista a následovník Fouriera.

 

 

 

50) Pierre Laurent Barthélemy, hrabě de Saint-Cricq, člen poslanecké sněmovny, ministr průmyslu a obchodu 1828 - 1829.

 

 

51) Armand de Melun (1807-1877) prominentní filantrop, vedoucí činitel společnosti Sv. Vincenta de Paula, v politice umírněný konzervativec.

 

 

52) Jacques Vancauson (1709-1782) stavitel mechanických „automatonů“, z nichž nejznámějšími jsou „Flétnista“ a „Kachna“( Canard Digérateur). Rovněž vynalezl první automatický tkalcovský stav.

 

53) Robert de La Mennais (1782-1854), francouzský kněz a spisovatel, bojovník za náboženskou svobodu.

 

 

 

54) Zde Bastiat používá oslovení "občan" v sarkastickém smyslu jako oslovení z doby Francouzské revoluce, ve stejném smyslu jako se dnes většinou používá oslovení "soudruh."

 

 

55) Společnost pro svobodný obchod byla francouzskou reakcí na „Ligu proti obilným zákonům“, kterou založil v Anglii Richard Cobden, a která se zasloužila v roce 1846 o zrušení „obilných zákonů“. „Společnost“ skončila činnost v roce 1848 pro nezájem Francouzů. Francie nadále ochraňovala domácí trh a dočkala se téhož roku revoluce.

 

56) Armánd Bárbés (1809-1870) následovník Babeufa, organizoval v roce 1838, s Louisem Blanquim a Martinem Bernardem "Sezóní společenství" které neúspěšně usilovalo o vyvolání povstání v roce 1839. Byl odsouzen k trestu smrti který byl změněn na doživotní vězení, ale byl osvobozen po revoluci 1848 a zemřel v dobrovolném exilu.

 

57) Marie Joseph Sobrier(1825-1854) vydavatel novin La Commune de Paris, journal du citoyen Sobrier, moniteur des clubs, des corporations, d buvriers et de l'armée, novin které vycházely od května 1848 a skončily v srpnu 1849

 

58) V originále je zmíněna strana Montagnardů – sociálně demokratická strana, jejíž jméno je odkazem na radikální skupinu Marata, Dantona a Robespierra, jež ve Francouzském zákonodárném shromáždění seděla v lavicích vlevo (z pohledu řečníka) nahoře (fr. La Montagne). Rozesazení ve francouzkém parlamentu se stalo později základem pro dělení politického spektra na pravici a levici

 

59) Thomas Robert Bugeaud de la Piconnerie (1784 – 1849), maršál Francie a guvernér v Alžírsku, byl rovněž členem poslanecké sněmovny, zajímal se o zemědělství a podporoval protekcionistická opatření v tomto odvětví.

 

60) Antoine Maurice Appolinaire, hrabě d´Argout (1782 – 1858), finanční odborník, guvernér Banque de France, ministr průmyslu a obchodu 1831 – 1832

 

 

61) Alfonso X. Učený, kastilský král v letech 1252-1284; byl nevalným státníkem, ale o to víc se zajímal o nejrůznější vědní obory. Traduje se, že pronesl následující výrok: „Kdybych byl přítomen aktu stvoření, byl bych poskytl několik užitečných instrukcí ve prospěch lepšího uspořádání světa.

 

62) Adam Smith, Bohatství národů, kniha první, kapitola 10, část II

 

 

 

63) Narážka na text: „Mohl bych opět citovat zákon o tarifech z 9 a 11 června minulého roku, jejichž účelem bylo podpořit obchodní loďstvo uvalením celní přirážky na náklad zboží, jež vstupuje do našich přístavů pod cizí vlajkou. Naše tarifní zákony, jak jistě víte, jsou všeobecně směřovány k tomuto cíli a celní přirážka deseti franků byla zavedena zákonem z 28 dubna 1816, byla docela nedostatečná vzhledem k vysokým nákladům naší lodní dopravy.“ ( Laurent Cunin-Gridaine ministr průmyslu a obchodu 1840-48, otevřené prohlášení ze setkání ministra a předních průmyslníků  z 15 prosince 1845)

 

64) Kapitola 5 Ekonomických sofismat – „Naše produkty jsou zatíženy zdaněním."

 

 

 

65) Real de vellón, stříbrná mince. Dvacet realů = jedno peso.

 

 

 

66) Narážka na jednu z tehdy velice populárních písniček, jejímž autorem byl Pierre-Jean de Béranger (1780- 1857).

 

 

 

67) Bastiat, jehož ironie se v této dramatické hříčce projevuje občasným archaizováním, zde v originálu uvádí starou francouzskou peněžní jednotku livre, která původně měla hodnotu funtu stříbra; později se její hodnota neustále snižovala a nakonec byla nahrazena frankem. V podobném duchu uvádí níže denier (denár - z latinského denarius), což byla v předrevoluční Francii drobná mince, jejíž hodnota se přibližně rovnala třem pětinám sou.

 

68) V Molierově hře “Le Bourgeois gentilhomme” ujišťuje jistý lichotník pana Jourdaina, jenž se stydí za svůj měšťanský původ, že jeho otec neprodával látky, nýbrž je pouze “rozdával za peníze”, a patřil tudíž vlastně mezi šlechtu.

 

69) Francouzský departement jihovýchodně od Paříže, situovaný kolem řeky Yonne (přítok Seiny).

 

 

 

70) Francouzská provincie jihovýchodně od Paříže.

 

 

 

71) G. T. Lestiboudois (1797-1876), lékař a poslanec, odpůrce svobodného obchodu.

 

 

 

72) Tento článek z 13 června 1847 v Le Libre énchange byl reakcí na formální žádost Mimerelova výboru (Výbor na obranu domácího průmyslu) na zrušení kateder politické ekonomie, jež se posléze omezil na požadavek, aby teorie protekcionismu byla vyučována stejně jako teorie volného obchodu.

 

73) Jerome Adolphe Blanqui (1798 – 1854) ekonom a vedoucí Pařížské École de Commerce.

 

 

 

74) Pellegrino Luigi Eduardo Rossi (1787-1848) politik, právník a ekonom. Profesor politické ekonomie na College de France a profesor kosntitučního práva na Sorboně.

 

 

75) Michel Chevalier (1806-1879) ekonom a publicista. Po krátkém období nadšení pro Saint-Simona se stal obhájcem osvíceného industrialismu a volného obchodu. Spolu s Cobdenem vyjednal Anglo-Francouzskou obchodní smlouvu v roce 1860.

 

76) Clement Joseph Garnier (1813-1881) profesor na Pařížské École de Commerce

 

 

 

77) Dugald Stewart (1753-1828) skotský filosof a ekonom klasické školy.

 

 

 

78) Nassau William Senior (1790 – 1864) anglický ekonom a profesor v Oxfordu. Předchůdce marginalistů a významný oponent Malthusových doktrín.

 

 

79) Richard Whateley (1787-1863), teolog a arcibiskup Dublinský. politickou ekonomii v Oxfordu učil 1829-31, poté byl jmenován arcibiskupem v Dublinu, kde založil katedru politické ekonomie na Trinity College. Položil základy subjektivní teorie hodnoty jako protikladu k pracovní teorii hodnoty.

 

80) Antonio Genovesi (1712 – 1769) Italský filosof a profesor Neapolské university, stoupenec Johna Locka.

 

 

 

81) Cesare Bonesana de Beccaria (1738 – 1794) Italský filosof, kriminolog a ekonom. Byl stoupencem francouzského osvícenství a propagátorem humánnějších kriminalistických procedur.

 

 

82) Antonio Scialoja (1817-1877) Italský ekonom a státník, profesor politické ekonomie na Turínské universitě.

 

 

 

83) Ramón de La Sagra (1798-1871) botanik, člen Cortes (sněmovny) a ekonom

 

 

 

84) Alvaro Florez Estrada (1765 – 1853) nejvýznamější Španělský ekonom své doby. Autor Curso de Economia Politica která byla základním učebním textem politické ekonomie na španělských universitách po mnoho let

 

 

85) José de Salamanca y Mayol (1811-1883) bankéř politik a senátor

 

 

 

86) Deklarace principů společnosti pro volný obchod

 

 

 

87) Louis Mortimer–Ternaux (1808 – 1871), francouzský politik a historik. Na nejrůznějších vládních pozicích byl od roku 1830 až do své smrti. Jeho názory jsou nejlépe vyjádřeny v jeho práci Historie de la Terreur.

 

88) V tomto období se ve sněmovně hlasovalo pomocí koulí. Bílá koule znamenala ano, černá ne. Bastiat zde má na mysli, že poslanci vystupovali nepříliš rozhodným způsobem

 

 

89) Bastiat naráží na opozici mnohých poslanců vůči vládě Prince Polignackého, ministerského předsedy v roce 1829 (za vlády Karla X.), která vedla k pádu bourbonské dynastie a nástupu orleánské dynastie v osobě Ludvíka Filipa I. (1830-848).

 

90) Marie Gustave Larnac byl zvolen do parlamentu v doplňovacích volbách roku 1845 za okres Saint-Séver a v roce 1846 pak se svými 170 hlasy porazil Bastiata, který získal 53 hlasů, a třetího kandidáta s 84 hlasy.

 

91) Národní garda. Milice vytvořená v roce 1789 především z řad měšťanů, která měla na starosti udržování pořádku ve spolupráci s armádou. Hrála podstatnou roli za krále Ludvíka Filipa I. a její dezerce v roce 1848 se stala znamením pádu režimu.

 

92) Robert Peel, britský ministerský předseda (1841-1846), zrušil 1846 cla na obilí na nátlak Ligy proti obilním zákonům Richarda Cobdena. Tento čin vedl k pádu jeho vlády a rozštěpení Toryů.

 

 

93) Aimé-Stanislas Darblay (1794-1878), francouzský průmyslník, obchodoval s obilím. Zavedl pěstování olejnatých rostlin v kraji Brie a otevřel jednu z prvních továren na extrakci rostlinného oleje

 

94) Denis Frayssinous (1765-1841) byl rektorem University (1822-1824), poté ministrem státního školství a náboženského vyznání (1824-1828) v období francouzské Restaurace

 

 

95) Victor Cousin (1792-1867), filosof a politik, vůdce duchovní myšlenkové školy.

 

 

 

96) Myšlenka vybudovat kanál spojující řeky Garonnu a Adour pochází již z roku 1808. Měl sloužit rozsáhlé lesnaté oblasti Landes a přivádět do ní nový život; Bastiat byl příznivcem tohoto projektu. Konečný plán byl vypracován v roce 1832, ale projekt nebyl nikdy realizován kvůli neshodám v departmentu Landes.

 

97) Čtenáře může překvapit zdánlivý souhlas s omezením majetkových práv. Zároveň je ale nezpochybnitelné, že Bastiat byl vždy vášnivým obráncem práva na majetek. Zde se tedy spíše pokoušel nabádat pěstitele révy, aby přistoupili na určitý dosažitelný kompromis. Zdanění se vztahovalo mj. na hrozny v okamžiku, když opouštěly vinici. Vinaři tvrdili, že i když jsou jejich vinice rozeseté po kraji, přece tvoří jednotný pozemkový celek. Také jim vadilo, když výběrčí vstupovali do jejich sklepů, aby kontrolovali produkci, a označovali to za narušování soukromého pozemku. Produkce vína tak byla zdaněna na více než 15 úrovních, a z valné části se jednalo o iracionální daně. Bastiat usiloval o snížení počtu rovin zdanění a přimlouval se za racionálnější přístup, při kterém by ovšem některé kontroly nadále probíhaly.

 

98) Hrabě Maxmilián Lamarque: francouzský generál a politik, narozen v Saint-Séver 1770. Ve válce od 1794-1815. 1828 zvolen do parlamentu, působil v opoziční Liberální straně. Velmi populární a jeho pohřeb 1832 se stal podnětem k lidovému povstání v Paříži.

 

99) Poslední slova Junia Bruta podle Plutarcha: „Ó mizerná ctnosti, bylas jen jménem a přesto jsem tě uctíval jako pravou, ale teď se zdá žes byla jen otrokyní štěstěny.“

 

 

100) Pierre-Joseph Proudhon (1809-1865), francouzský politický filozof a první anarchista, usiloval o vytvoření národní banky, jež by poskytovala bezúročné půjčky. Bastiat s ním vedl rozsáhlou polemiku o tomto tématu zveřejňovanou v novinách „Hlas lidu“ (La Vouix du Peuple) (více viz odkaz).

 

101) Bacon Francis (1561 – 1626) , Montaigne Michel Eyquem (1533 – 1592). V 16. a 17. století byla tato teorie přijímána jako pravdivá skoro v celé Evropě

 

 

102) Šem, Chám a Jefet – 3 bibličtí synové Noemovi. Chám se svými potomky osídlil Afriku, Šem Arábii a Jefet Evropu

 

 

 

103) Kalifornská zlatá horečka vypukla 24.ledna 1848.

 

 

 

104) Půlorel (half-eagle)– zlatá pětidolarová mince ražená mezi lety 1795 – 1929.

 

 

105) Pierre Leroux (1797-1871) filozof, spisovatel a encyklopedista, následovník Saint-Simona. Vydavatel Le Globe

 

 

106) Typicky francouzský Bastiatův espirit se zde projevuje narážkou na známe anglické mlhy, jeho ironie navíc odráží skutečnost, že ve 40. letech XIX století byly vztahy mezi Anglií a Francií mnohdy značně napjaté.

 

 

107) Anzijská společnost byla významným průmyslovým podnikem, jehož aktivity byly založeny na těžbě uhlí v severovýchodní Francii; v době kdy psal Bastiat svá Sofismata existovala již skoro 100 let.

 

 

108) Jean-Baptiste Say (1767-1832) Francouzský ekonom a obhájce volného obchodu, autor slavného zákona trhů. Jeho myšlenky měly na Bastiata velký vliv.

 

 

109) F. L. A. Ferrier (1777-1861) Francouzský celní úředník a autor knih o tarifu a financí. Zde úryvek z jeho díla De l'administrator commerciale opposé a l'economie politique

 

 

110) Jean-Baptiste Colbert (1619-1683) Francouzský státník a hlavní finanční poradce Ludvíka XIV. Merkantilismus nebyl v jeho době nikterak novým učením. Colbert ho pouze začal  využívat jako promyšlený systém státní podpory vybraným průmyslovým odvětvím, zatímco v dřívějších fázích bylo cílem merkantilismu prosté omezování dovozu - který byl považován za nežádoucí jako takový. 

 

111) Francois Guizot (1787-1874) francouzský státník a historik. Jeden z předních podporovatelů Ludvíka Filipa. Byl krátce ministrem vnitra v roce 1830, kdy se přidal ke konzervativcům. Od roku 1832 byl ministrem veřejného vzdělávání, od roku 1840 ministrem zahraničí. Předsedou vlády se stal v roce 1847 a tato jeho vláda byla smetena únorovou revolucí 1848. Uprchl do Anglie odkud se později vrátil a po zbytek svého života se stáhl do ústraní.

 

112) Publius Decius Mus, otec a syn byli oba vojenskými veliteli v Římské republice někdy mezi lety 350 až 275 př. n.l. Jsou uváděni jako zářný příklad statečnosti a sebeobětování když skočili do středu nepřátelských vojáků poté co jimi vedené oddíly byly zahnány na útěk.

 

113) Francois Maugin (1785-1854) francouzský právník a politik. Byl proslulým advokátem a představitelem politického liberalismu, který v mnoha soudních procesech obhajoval práva jednotlivců proti útisku ze strany vlády. Za poslance byl prvně zvolen v r. 1827 a svého největšího vlivu dosáhl za vlády Ludvíka Filipa.

 

114) August Adolphe Darblay (1784-1873) průmyslník a poslanec v letech 1840-1848

 

 

 

115) Louis Lebeuf (1792-1854) finančník a regent Banque de France v r. 1835. Spolu s Odierem a Miremelem byl jedním z vedoucích činitelů Výboru na obranu domácího průmyslu. V r. 1837 zvolen poslancem a v r. 1852 senátorem.

 

 

116) Úryvek z populární lidové písně. Sloupem je míněn Vendomský sloup v Paříži, který Napoleon nechal odlít z hlavní děl ukořistěných v bitvě u Slavkova.

 

 

117) Vesnice nedaleko Paříže se známým útulkem pro choromyslné.

 

 

118) Berberští obyvatelé Alžírska a Tuniska

 

 

119) Tato jména jsou odvozena z latinských slov znamenajících "bláznovská" a "dětinská"

 

 

120) Alexandre Étienne Simiont, autor Gare du chemin de ferde Paris - Bordeaux (Bordeaux, Durand 1846) a poslanec za Girondisty v zákonodárném shromáždění

 

 

121) Zde se projevuje ještě klasický koncept pojetí směny vycházející z objektivní teorie hodnoty. Proti němu lze vznést jednu vážnou námitku – akt směny sám o sobě zahrnuje transakční náklady a pokud by tedy měl člověk při směně získat stejnou hodnotu jaké se vzdává, tak by ve skutečnosti neměl žádný důvod směnu uskutečnit. Ten má až tehdy, pokud při uskutečnění směny získá větší hodnotu a tudíž se po jejím uskutečnění nachází v lepší pozici než předtím. Toto v rámci klasické objektivní teorie hodnoty vede k paradoxnímu závěru – buď je každá směna pro jednu stranu nevyhnutelně prodělečná nebo vůbec nemůže existovat (neuskuteční se). Tento rozpor je řešitelný až pomocí subjektivní teorie hodnoty, protože jen v jejím rámci se dá prohlásit, že směna je výhodná pro obě strany a obě strany získají při jejím uskutečnění větší hodnotu než jaké se vzdávají. (pozn. Překl.)

 

122) ) Louis Marie de la Haye, vikomt de Cormenin, (1788 – 1868), francouzský právník a autor politických pamfletů.

 

123) Proporcionální zdanění – u nás známé pod názvem „rovná daň.“

 

124) "Jakmile je hodnota zaplacena daňovým poplatníkem, je pro něj ztracena; jakmile je spotřebována vládou je ztracena pro všechny a nevrací se společnosti." (J. B. Say, Pojednání o politické ekonomii, kniha III, kapitola 9. str. 504)

 O několik řádek dál se ovšem Say přiklání k v podstatě stejnému pohledu jaký prezentuje Bastiat:

 "Uložit daň je pro společnost špatné, tato špatnost není kompenzována žádnou výhodou, pokud není poskytnutá nějaká služba oplátkou." (tamtéž)

 

125) "Veřejné daně, vybírané i se souhlasem národa, jsou porušením vlastnických práv protože mohou být uvaleny pouze na hodnoty pocházející z půdy, kapitálu, či práce soukromých jednotlivců. Takže kdykoliv přesáhnou minimum nezbytně nutné k zachování společnosti, mohou být právem považovány za akt loupeže." (J. B. Say, Pojednání o politické ekonomii, kniha III, kapitola 9. str. 504)

 Zde je opět vložena Sayem klauzule která opravuje jinak unáhlené tvrzení. Bastiatovo řešení služba je směňována za službu představuje velké vyjasnění a zjednodušení jak problému tak jeho řešení.

 

126) Zde rukopis končí. O sofismatech ze všeobecné schůze se může čtenář dočíst v pamfletu "Zákon a loupež."

 

127) Lukáš XIV, 23: " Pán tedy řekl služebníku: 'Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať se můj dům naplní."  Tento biblický citát vynuceného pozvání na večeři byl historicky používán jako záminka pro přinucení někoho udělat věc která je proti jeho vůli s odůvodněním, že jemu samému nakonec bude k dobru. Jeho nejhorším zneužitím bylo ospravedlňování pronásledování kacířů.
 

 

128) L. M. C. H. Gaulthier de Rumilly (1792-1884) poslanec a autorita přes tarify, obchod a železnice

 

 

129) Christophe Joseph Alexandre Mathieu de Dombasle (1777 - 1843) statkář a agronom, známý zlepšovatel zemědělských strojů a také autor několika prací o zdanění v nichž podporoval svoje protekcionistické myšlenky.

 

 

130) Laurent Cunin-Gridaine (1778-1859) textilní továrník, poslanec, ministr průmyslu a obchodu a extrémní zastánce protekcionistických politik.

 

 

131) Jeremy Bentham (1748-1832), vlivný anglický filozof a právník. Jeho Kniha omylů (Book of Fallacies) pravděpodobně inspirovala název tohoto Bastiatova díla.

 

 

132) Ideology se původně nazývali následovníci Étienne Bonnota de Condillac (1715 - 1780), kteří se zabývali hlavně psychologií a rovněž psali o politice a ekonomii. Napoleon použil slovo "ideolog" jako pejorativní označení pro nepraktické a vizionářské myslitele a Bastiat ho zde používá ve stejném smyslu. Později toto slovo dostalo poněkud jiný význam hlavně pod vlivem Marxe.

 

133) Auguste, Vikomt de Romanet, autor Rapport fait au Comité central pour la défense du travail national (1843) novinář a protekcionista.

 

 

134) Cortes - španělský parlament

 

 

135) Modifikovaná verze zosobnění Rýna ve Čtvrté epištole francouzského básníka Nicolase Boileau-Despréauxe (1636-1711)

 

 

136)Gironde - department na jihovýchodě Francie proslavený svými vinicemi jako Médoc, Sauternes a Graves

 

 

137) Ve francouzštině la méture, poměrně vzácné slovo z nářečí obyvatel Pyrenejí. Je to chléb pečený ze směsi několika druhů obilí, obvykle žita a pšenice. Biskaj a Navarra jsou Španělské provincie.   

 

 

138) Henry John Temple, Vikomt Palmerston (1784 - 1865), Britský politik, v době napsání Ekonomických sofismat byl ministrem zahraničí a byl znám svým nepřátelstvím k Francii.

 

 

139) Paul-Louis Courier de Méré (1772-1825) Francouzský armádní důstojník, učenec a publicista. Citace pochází z jeho politické satiry Pamphlet des pamphlets.

 

 

140) Nicolas de Malebranche (1638 - 1715) teolog a filozof, autor La Recherche de la vérité.

 

 

141) Mohamed Ali, také známý jako Mehmed Ali (1769 - 1849) vicekrál Egypta, který se snažil zavádět reformy po Evropském vzoru.

 

 

142) Měsíční hory v centrální části Afriky byly tradičně označovány za místo, kde pramení Nil. Nicméně sedimenty které přináší do Egypta pocházejí převážně z Etiopie a splavuje je Modrý Nil.

 

 

143) Louis Dominique Cartouche (1693 - 1721), slavný pařížský psanec a lupič.

 

 

144) J. P. G. M. A. Seraphin, hrabě de Villéle (1773 - 1854), Francouzský státník a extrémní konzervativec, v Bastiatově době byl členem horní komory parlamentu (peerem.)

 

 

145) Bastiat se v originálu zmiňuje o konkrétních cenných papírech, které se v jeho době těšili důvěře veřejnosti: Comptori Ganneron, banka do níž bylo na vrcholu spekulační vlny investováno téměř čtyři sta milionů franků; akcie společnosti obchodující z kožešinami založená Sirem Alexandrem MacKenziem a později sloučená s původní Společností Hudsonova zálivu; a akcie Francouzské severní dráhy.

 

146) V originále arpent - stará francouzská jednotka plochy lišící se od oblasti k oblasti, přibližně rovna jednomu akru.

 

 

147) Auguste Adolphe Marie Billault (1805 - 1863) ekonom a poslanec

 

 

148) Jeden los měl šanci na výhru 75 000 ku 1.

 

 

149) Citace Collina d´Harleville (1785 - 1806) dramatika a autora rozverných veršovánek

 

 

150) Oboje bylo tehdy ve Francii státním monopolem

 

 

151) V Montesqieho sále bylo první veřejné shromáždění Francouzské Asociace pro volný obchod 28 srpna 1846.

 

 

152) Citace pochází z prvního dílu Rozpravy o nerovnosti J. J. Rousseaua. Bastiatovi se natolik zalíbila, že jí používá ještě na pěti dalších místech v Ekonomických harmoniích.

 

 

153) Poznámka směřuje k takovým Francouzským karibským ostrovům jako Martinik a Guadeloupe, kde existovalo otroctví až do roku 1848.

 

 

154) Efektivnější (a humánnější) metody produkce třtiny v Indii způsobily prudký pokles její produkce v karibiku.

 

 

155) Alexandre Moreau de Jonnés (1778-1870), Francouzský ekonom a statistik, mezi lety 34-52 vedl oddělení statistiky ministerstva obchodu.